Tomáš Hanák

Plní si sny. Pořídil nádraží a v něm zřídil hospodu, kde mimo jiné promítá filmy. Třeba zrovna tematické Ostře sledované vlaky. Ukazuje mi drážní domek, který stával kousek dál po trati. Koupil ho, rozebral a přestěhoval k nádraží. Provádí mě po svém království. Je velkolepé. Sklápěcí dveře zvedá důmyslné závaží a okna se dívají na zalesněný břeh Berounky. Když tu nejsou lidi, je nejšťastnější. Už už se loučíme, když říká: „tady jsem nejraději“ a vede mě do dílny plné nářadí, narovná brusku, ze zdi sundavá obrázek svého vrstevníka Jaroslava Róny a salutuje.