Václav Neužil

Na zdi mě upoutá velká fotografie jeho ženy nebo hřbet knihy o černošské hudbě. Václav je trochu strnulý, kontroluje svou pózu „cool frajera“. Až lednice, ze které mimoděk sundá proužek portrétních fotografií z automatu odněkud z newyorského metra, rozptýlí jeho ostražitost. Jako tak často, až na poslední fotce, kterou i já pořídil jaksi mimoděk, je dokonale přirozený.