Tatiana a Vojta Dykovi s dětmi

Nejdřív jsme doma byli jen s Táňou a Vojtou. Pak se začali trousit kluci ze školy. Byli nápomocni a ptali se, kam si mají stoupnout nebo kde posedět. A tak si sedli v obýváku, postáli na terase… Jen jsem věděl, že potřebuji, aby se uvolnili a ztratili svou ochotu a nápomocnost, aby se soustředili na sebe a na mě zapomněli. Aby se do jejich chování vrátila bezprostřednost, sourozenecká hra, řevnivost a boj… Když jsem se loučil, tak už prostorem lítali jak neřízené střely – teď byste měl fotit, to jsme my!