Radůza

Jsme na zahradě domu, kde Radůza strávila patnáct let a teď jej opouští. V trávě nachází čtyřlístek, se kterým si nevědomky hraje. Okamžik je příliš tíživý, než aby ji mohl nechat klidnou. Uléhá do houpací sítě naposledy natažené mezi stromy, které tak důvěrně zná. Šplhám na třešeň vysoko nad ní, abych jí nechal v jejím rozjímání. Tak šťastnou cestu, ať už to nové doma bude kdekoli.