Johana Matoušková

Špachtlí nedokonale odstraněné nánosy barvy činí zeď skromného podnájmu, ve kterém Johana sdílí jeden pokoj, zajímavější než sebedokonalejší štuková výzdoba. Johana nejdřív pózuje na sedačce se svou zachráněnou chrticí Julií. Pak jen na chvíli spočine u svého pokladu, stařičkého gramce s kazeťákem. A to je ten okamžik.