Jan Budař

Honza mi přichází otevřít bos. Kolem stylového červeného věšáku u dveří, který nese více než tucet klobouků, procházíme do velké místnosti se zdí plnou vzpomínek v podobě nejrůznějších fotografií a kreseb. Kam se podívám, nacházím pozoruhodné artefakty. Neleží jen tak ladem. Vše má svůj řád. A ve vzduchu se vznáší těžká exotická vůně.