Dagmar Pecková

Když jsem přijížděl k řadovému domku na pražské periferii, akorát jsem střídal televizní štáb. Času není nazbyt. Těch dní, kdy nemá Dagmar program a je ve svém českém domově, je opravdu málo. U zdi piano a na zdech obrazy – některé opřené, ty na své místo teprve čekají. A už je tu zpět z procházky Klaus a s ním i Bruno, poslední přírůstek do rodiny, tříměsíční štěně irského soft coated wheaten teriéra. Alespoň nějaké dítě, když ostatní jsou už velcí… A navíc, jejich domov je spíš ten v Německu.