Bolek Polívka se synem Vladimírem

Přivítání je vřelé, náruč otevřená… v případě Bolka si ani nejde nic jiného představit. Odkud se známe?… „Já ve svém věku už v každém někoho poznávám…,“ směje se na uvítanou. Usedáme na terase, je líné valašské odpoledne… „Tak, jak to uděláme? Musí to být hravý, takový je náš vztah,“ říká Vladimír. „Tak budeme mít oba slamáky… já ten starý, děravý, ty krásný, nový…,“ na to Bolek. „Tak mi ho na tu hlavu nasadíš, tati…“ Oba, ve svém živlu, rozjíždějí malé soukromé představení. Díky vám oběma.